K havárii na Slovensku

V pátek na 39. Aquacity Rally Tatry došlo v průběhu RZ5 k velmi nemilé události a posádka týmu Korno Motorsport ve složení Karel Trojan – Petr Řihák těžce havarovala se svým Mitsubishi Lancer EVO IX. Karel Trojan je dosud v domácím ošetření a není na tom vůbec dobře. Ještě o poznání hůře však dopadl spolujezdec Petr Řihák, který je dosud ve velmi vážném stavu hospitalizován v nemocnici v Levoči.

Hlavní aktér a jezdec k tomu uvádí: „Na RZ5 těsně před kritickým místem jsem šel ve velké rychlosti na brzdy do mírné pravé zatáčky, následovaly velké brzdy a levá na trojku. Když jsem brzdil do té mírné pravé, auto se mírně svezlo a musel jsem dát kontra a popustit brzdový pedál. Není to nikterak neobvyklá situace a podobné záležitosti řeší jezdec zhruba každé druhé až třetí brzdění. Když jsem za zatáčkou znovu začal brzdit, šlápl jsem nakřivo na pedál (pouze na stranu) a při plném brzdění, což je síla kolem 50 kg, mi sjela noha.
To vše by se ještě dalo řešit, ale to, jak se mi svezla noha prudce, zapříčinilo, že pedál byl vymrštěn velkou silou do horní polohy, kde urazil plastový spínač brzdových světel, který tvoří horní doraz pedálu a tento zůstal ve vodorovné poloze (schovaný pod palubkou), kde jsem na něj nemohl znovu šlápnout.“

„V tu chvíli jsem věděl, že je zle. Zatočit nešlo, auto jelo o hodně rychleji, než by zatáčkou šlo projet. Když jsem viděl velkou stráň dolů a pod ní les, věděl jsem, že tam nesmíme jít bokem. Narovnal jsem auto a skočili jsme tam popředu. Kdybychom jeli bokem, asi by naše havárie měla ještě fatálnější následky a dost možná bychom si teď nepovídali.
Za celou mojí závodní kariéru se mi noha z brzdového pedálu svezla asi jen dvakrát či třikrát a bohužel i zde. Samozřejmě to byla moje chyba, ale může se to stát každému a kdykoliv. Chtěl bych touto cestou varovat všechny kamarády a kolegy závodníky, kteří používají Mitsubishi Lancer EVO 7, 8 a 9, že podobná věc může postihnout i je. Měli bychom to také nějak řešit.“

„Velmi smutný jsem také z toho, jakým způsobem se odvíjela doba po nehodě. Okolo auta nám pobíhala celá řada lidí a někteří zuřivě fotografovali a natáčeli ještě v době, kdy byl Petr bezvládně v autě. Na příjezd vyprošťovací služby jsme čekali bezmála dvacet minut a sanita pak dorazila za dalších deset. Mezitím okolo nadále závodila celá řada aut.
Jezdci samozřejmě nemohli naší nehodu vidět, ale že se nenašel nikdo, kdo by zastavil RZ a vyžadoval pomoc, mi přijde velmi smutné. Nemusím být pořadatel ve vestě na to, abych zastavil závodní auto. Na to ale asi nebyl čas, musel se fotit a filmovat sípající člověk v bezvědomí. Kdybych v tu chvíli dokázal těch 50 metrů do kopce vylézt, zastavil bych si to sám…
Na Slovensku se bohužel nepoužívá GPS a tak je posádka v případě problémů odkázána opravdu jen sama na sebe. Samozřejmě nechci házet všechny do jednoho pytle, takže naopak moc děkuji všem, kteří jakkoliv pomohli.“

„Touto cestou bych také rád vyjádřil hlubokou lítost nad tím, co se stalo Petrovi, který dosud bojuje v nemocnici. Velice mě to mrzí i když všichni, kdo vstupují do závodního vozu, předem velmi dobře vědí, jaké obrovské riziko podstupují. Intenzivně pracujeme na možnosti Petrova převozu do lepšího zdravotnického zařízení domů do Brna, ale jeho stav to dosud neumožňuje.“

Zdravotní stav brněnského navigátora Petra Řiháka je dosud velmi vážný a vzhledem k jeho povaze není možné jej převézt do Brna. Zlomeniny pěti žeber způsobily následné problémy s plící a težký otřes mozku je provázen krvácením do mozku. Všichni držíme Petrovi palce a přejeme brzké zlepšení a následné uzdravení.